Chrám sv. Václava v Trpíně

Zvětšit?


Nejvýznačnější budovou v Trpíně je kostel sv. Václava, který nyní stojí uprostřed vesnice. V dřívějších dobách však stál mimo osadu na vyvýšeném místě.

První zmínka o tomto kostele je z roku 1349, kdy měl býti přidělen k litomyšlskému biskupství. Dne 4. listopadu roku 1350 žádá tehdejší litomyšlský biskup Jan církevní vrchnost v Olomouci, kam asi náš kostelík náležel, o vyřízení této žádosti. (J. Kurka: Archidiakonáty Kodex Dipl. Moraviae.)

Žádost byla kladně vyřízena rozhodnutím papeže Klementa ze dne 12. dubna roku 1351, jímž celé naše území bylo přiděleno k nově založenému biskupství litomyšlskému. V další době, bohužel, chybí zprávy jak o kostele, tak i o životě zdejšího lidu. Víme jen, že naši předkové se stali v XV. století utrakvisty a katolického kostela používali ke svým bohoslužbám. Po bitvě bělohorské nebylo do roku 1633 v Bystrém kněze, služby Boží se nikde nekonaly a kostelík pustl. Je sporné, byl-li trpínský kostel farní nebo filiální. Snad před rokem 1620 zde byl utrakvistický farář. Ve zmíněném roce 1349 byl Trpín farní osadou, ale po roce 1620 asi pro nedostatek kněží byl již filiálním kostelem bysterské fary a ten stav trvá až podnes.

Po válce třicetileté obyvatelé Trpína se o kostel mnoho nestarali. Ten zpustl tak, že byl roku 1683 zbořen, avšak se stavbou nového kostela započato ihned. Této zprávě odporuje letopočet, sestavený z chronografického nápisu na portále, který udává rok 1673! Stavba byla dokončena roku 1689, kdy byl chrám v nynější podobě na I. neděli adventní posvěcen. (PA.)

O neochotě trpínských farníků při této stavbě svědčí dopis bývalého bysterského faráře Boh. Herbsta, pozdějšího kanovníka u sv. Víta na hradě pražském. Ten po dlouhá léta spravoval bysterskou farnost a vydává svědectví trpínskému učiteli ve věci jeho příjmů. Dopis kanovníka Herbsta, někdy faráře bysterského:

«19. 4. 1709.

Boh. Herbst někdy farář Bysterský a Trpínský.

V příčině žákoviny Trpínské správa mého svědomí a duchovního svědomí jest jakž následuje:

Žákovina jakž to vlastní jméno svědčí jest věc neb grunt z kterým žák totiž nynějším časem kantor vládnouti a užívati má a toho už mizernýho kousku pole v Trpíně kantor netoliko za mého a předchůdce mého času jenž jsme přes 50 let Trpínskou vůbec a kostel spravovali - pokojně užíval. Ale od paměti lidské jak v spisech starých pamětných se nachází a to bez ouplatku a za svou službu, kterou jak při kostelu, tak při obci zastávati povinen jest, že ale někdejší milostivá vrchnost starý kostelík Trpinský (na povolení velebné konsistorii arcibiskupské) zbořila, nový jenž teď stojí vystaviti na svůj náklad nařídila, však smrt zvrchu dočtené vrchnosti mil. v to vkročila, stavění na mnohá léta se protáhlo a tak v tej vsi služby Boží za ten čas konati se nemohly. Následovní kantor při kostele, co v něm sloužiti neměl. I uložilo se nám, aby ke kostelu za užitek té roličky 1 kopu 30 grošů což se stalo. Když ale kostel zase byl dostaven služby Boží v něm se konaly a kantorovi jeho služba zase při tom nastala. Tak jsem uctivím slovem obec Trpínskou namluvil, aby ochuzenýmu kostelu svému činili. Já to z ohledu, že týž kostel jejich beztoho malé důchody má, k častějším službám Božím, které se jim k potěšení konávají vícej nežli prve ano i na opravu staveni potřebují a že na vystavení kostela svého ani nejmenší peníz nepřidali, ani nejmenším krokem víc, nežli jiný poddaní k tomu neposloužili, ano materiália, vápno, cihly, prkna, dříví etc. od stavení kostelního k svému užitku bezprávně roznášeli, k čemuž oni Trpinský také dobrovolnie přistoupili a ten plat jenžto tak špatný jest, na takovou obec - na sebe uvedli.

Veliká by tedy jejich nevděčnost byla, kdyby ten mizerný peníz Bohu a svatému Václav, zase strhli, takovým způsobem pro nedostatek užitku svůj vlastní kostel k zpuštění zase přivedli, kterou nevděčnost a učiněnou křivdu svému chrámu Bůh zajisté bez pomsty nenechal by. Tak se domnívám podepsaný.

Die 19 Apríli Anno 1709.

Gotfried Herbst, kanovník hradu Pražského někdy farář Bysterský a Trpínský.« 1)

1) Pamětní kniha fary Bysterské z roku 1682. Folio 847.

Milostivou vrchností je zde míněna hraběnka Anna Kateřina a její nástupce Jan Pavel Leopold z Walderode.

Stavba kostela je provedena v barokním slohu s menší vížkou. (Wirth.) Původně byla vazba střechy nad celým kostelem stejného tvaru a na místě nynější vížky byla docela malá věžička. Po požáru roku 1885 byla šindelová střecha nahrazena nynější a tvar střechy upraven podle dnešního stav. Západní průčelí končí trojhranným štítem, v přízemí je pěkný portál s pískovcovým rámem, na němž je latinský nápis: DIVo WenCesLao MartyrI PatronoqVesVoposVIt - t. j. Svatému Václavu mučedníku a patronu svému zbudoval.

Na dveřích u tohoto vchodu je pěkně rytý zámek s kruhem. Po obou stranách vchodu jsou prázdné výklenky, nad nimi v patře tytéž se sochami sv. Vita a sv. Ludmily, nad kterými uprostřed štítu je další výklenek se sochou sv. Václava. Všechny sochy jsou pěkně provedený v životní velikostí: Stěny kostela jsou hladké, oddělené plochými pilastry, nad zemí je vysoká podezdívka.

Vnitřek je sice jednoduchý, ale úměrný a světlý. Kněžiště o rozměrech 7,90x6,30 m omezené třemi oblouky jest odděleno triumfálním polokruhovým hladkým obloukem s imitovaným zaklenutým klínem uprostřed. Loď je 15,40 m dlouhá a 7,95 m široká.

Po stranách kněžiště je sakristie a kaple Božího hrobu. Po obou stranách jsou 4 mělké kaple 3,90x1,34 m; z nichž ve dvou jsou oltáře P. Marie a sv. Cyrila a Metoděje. Nad jednotlivými kaplemi kruchty s dřevěným zábradlím. Kněžiště má tři okna (dvě lichá), segmentem sklenutá, v lodi 3 páry oken. Celá klenba je hladká, křížově sklenutá, v kněžišti uzavřená v jedno, v lodi ve tři pole. Z těchto jedno zaujímá chor, kaple oratoře a empory valeně. Klenbu nese kládí, obíhající na nástěnných pilastrech, které jsou v rozích zlomené.

Hlavní oltář pochází z konce XVII. století, tedy z doby, kdy byl kostel vystaven. Novější je tarbenakulum s pěkně zlacenou barokní soškou P. Marie. V nedávné době byly vyměněny sochy sv. Jana Zlatoústého a sv. Jana Nepomuckého sochami Nejsv. Srdce Páně a P. Marie. Šest barokních svícnů má na plochách podstavců reliefy sv. Josefa. Na postranních. branách jsou v akantových oválných rámech na plátně malované obrazy umučení sv. Jana Zlatoústého a svrženi sv. Jana Nepomuckého do Vltavy.

Vzadu na stěně je pěkný v barvě i kresbě dobře udržený obraz 3X1,85 m, znázorňující sv. Václava, sedícího na bílé brůně s gloriolou nad přilbou. Jeho družinu - bojovníky vracející se z boje - tvoří praporečníci s římskými orly a plenou s obrazem Panny Marie, dále zbrojnoši s dobytými okružími nepřátel. Nad světcem se vznášejí andělé, v pozadí jsou další řady bojovníků v železném brnění. Obraz je lemován zlaceným rámem z akanthů, z jichž listů ční plody a květy. Kolem jsou akanthové rozviliny, stočené v bíle natřené volunty a propletené zelenými stuhami. Na nich sedí andílkové nesoucí znaky: korunu, žezlo a kříž. Celý obraz je zajímavý kulturně historicky.

Pěkně zdobená cínová lampa v kněžišti a skleněný lustr jsou další ozdobou chrámu. Postranní oltář P. Marie se sochami sv. Anny a sv. Joachima, na protější straně oltář sv. Cyrila a Metoděje se sochami sv. Josefa a sv. Františka, uzavírají prostor před dvěma řadami lavic. Kazatelna, která je jedinou a vzácnou památkou z původního kostela, je čtyřboká s oddělenými díly, ohraničenými sloupky na konsolách. (PA.) V těchto dílech jsou na plátně malované obrazy sv. evangelistů. Pozadí je vyzdobeno obrazem Krista učícího v chrámě, na střeše stojí andílek držící kříž.

Po stranách lodi jsou umístěny obrazy křížové cesty, dále čtyři obrazy otců církevních, P. Marie a sv. Františka ž XVIII. století. Obraz sv. Rodiny pochází z roku 1838, socha sv. Terezičky je z nedávné doby. Korouhve s obrazy sv. Václava, Víta, Prokopa a Ludmily jsou rovněž z XVIII. století.

Varhany s běžnou řezbou byly postaveny roku 1840 varhanářem Františkem Svítilem z Nového Města na Mor. Roku 1911 byla vyměněna cihlová dlažba z roku 1852, kostel vymalován a v nedávné době zařízeno elektrické osvětlení.

Na západní straně hřbitova je barokní zvonice se zděným, hladce sklenutým spodkem. Na něm je dřevěné podsebití s kuželovitou střechou, lucernou a bání, zakončenou dvojitým křížem. Původně ve věži byly. 3 zvony, z nichž nejmenší z r. 1728; druhé dva z roku 1772 a 1879 byly ve válce roku 1917 sňaty a rozlity k válečným účelům.

Nynější zvony pocházejí z roku 1925. V době okupace byly zásluhou bysterského faráře dp. Smejkala a starosty obce pana Boucníka zachráněny před zkázou. Na kostelní vížce je zvonek z roku 1885, tedy z doby, kdy kostel byl zachvácen požárem.

Zvonice byla původně mnohem nižší, zvony byly umístěny hned nad klenutím a ze země rozhoupávány provazy, po nichž jsou dosud viditelny otvory. Rovněž v pozdější době zazděná okna v staré věži svědčí a tom, že tato byla nízká a je tudíž oprávněna domněnka, že spodní část věže je původní, totiž ze starého kostelíka, podobného dosud zachovanému kostelu ve Starém Svojanově, který pochází ze XIV. století! Je-li tomu tak, přiléhala asi kostelní loď až k věži.

Kolem kostela je hřbitov s pomníky ze starých dob, bohužel příliš málo zachovanými, aby z nich bylo možno něco důležitého pro historii Trpína vyčísti. Hřbitov vroubí kamenná zeď, ze severovýchodní strany vyztužená silnými pilíři.

(Josef Krušina: Dějiny Trpína a okolí)


 
© FraVa 2003-2009
HyperStudent.cz DigiPrijem.cz BabskaRada.cz shop.digiprijem.cz