Hlásnice


 

Uprostřed Hlásnice je kaple sv. Máří Magdalény, k níž byla přistavěna loď. Malý oltář je ozdoben novým plastickým obrazem sv. Máří Magdalén. Starý obraz, který visí nyní pod kruchtou, je původní obraz oltářní. U kapličky stojí budova bývalé obecní školy. Nejbližší kopec zvaný Vrchora má nadmořskou výšku 680 m.

O původu jména Hlásnice vypravují se dvě různé pověsti. Jedna praví, že Hlásnice vznikla tehdy, když s věže na hradě Svojanově byla ohromným větrem odnesena v tato místa střecha příbytku hlásného.

Druhá pověst dovozuje, že původ jména nutno hledati ve jménu hlásných, tj. strážců zde usazených, jejichž úkolem bylo hlásiti pohyby a postup nepřátelských vojsk a chrániti kupců, kteří tudy procházeli.

Těžko rozhodnouti, která pověst je pravdivá. Z Vrcholy je krásný rozhled po daleké krajině až k Drahanským a Sloupským vrchům a na sever k horám Orlickým.

Východně od Hlásnice (1 km) leží na náhorní rovince “Na kostelíčku” malá kaplička zvaná “Majdalenka” – kněžiště zříceného kostela. Podle pověsti je polozbořený kostelík zbytek panenského kláštera “Maří Magdalény – kajícnice”.


 

 

 

Majdalenka - pověst o založení kláštera

 

Roku 1278 padl Přemysl Otakar II. v bitvě na Moravském poli zradou českých pánů, Jmenovitě Miloty z Dědic. Královna Kunhuta prý však nesla též vinu na smrti svého manžela Přemysla. Litovala svého činu, a když se svým druhým chotěm Závišem z Falkenštejna dlela na hradě Svojanově, aby opět získala ztracený duševní klid, dala prý postaviti nedaleko hradu kláštera kajících sester “Magdalenitek” a obdařila jej rozsáhlými polnostmi a dvorem. Zaručené zprávy o počátku kláštera však chybějí.

Po bouřlivých dobách husitských, jimiž je přičítáno současné rozboření kláštera s klášterem tišnovským r. 1421, byly obývány jeho zříceniny některými poustevníky. Kolem roku 1653 žil zde poustevník Jiří Horský, Vyučený kovářem, který s povolením vrchnosti hradu Svojanova sbíral peněžité dary na opravu kostela. ( V archivu města Bystrého se dosud chová spis v němž prosí Svojanovští bysterské měšťany o peněžitou pomoc.) Z těchto milodarů byl roku 1653 vskutku kostelík opraven, avšak po smrti Horského pustl a za panování císaře Josefa II. byl zrušen. Roku 1770 byla zde sloužena mše naposledy. Tehdy zanikla poustevna i lázně zřízené v 17. století u pramenů, které vytékají ze země nedaleko kapličky.

Umíráček ze zaniklého kostela prý je na kostelní věži v Rohozné. Lid o něm vypravuje, že má zvláštní léčivou moc.  Druhý zvon prý byl odvezen do kostela sv. Mikuláše ve Starém Svojanově. (Dle jiného podání do Korouhve.) Cimbál byl dán na radnici svojanovskou, kde byl při ohni v roce 1842 zničen.

V roce 1925 při vykopávkách byl nalezen v pískovišti u kapličky v hloubce 1 a půl metru stříbrný peníz ze 13. století. Na jiném místě byly nalezeny 4 kostry a při jedné z nich peníz s letopočtem 1632. Pod základy kapličky v hloubce asi tři čtvrti metru ležela kostra hodně zetlelá, pochovaná v rakvi, z níž zbyl jen prach a osm pravidelně rozložených železných hřebů. Kostra měla ruce zkřížené na prsou a v lebce zaražený železný hrot (pravděpodobně kovaný bodec z husitského šípu). Nalezená stříbrná mince má asi souvislost se založením kláštera a měďák s jeho zánikem. Tehdy zanikla též vesnice Kamenec za Hlásnicí.

Kromě střepin nádob z 18. století byly uvnitř kostela nalezeny šestihranné dlaždičky bývalé dlažby chrámové a kus podezdívky kruhovitého tvaru.

V kapičce stál donedávna malý oltář se starým bezcenným obrazem sv. Maří Magdalény. Roku 1935 byl zásluhou svojanovského pana faráře Josefa Kepla a osadníků

zřízen v kapličce nový oltář s uměleckým obrazem sv. Maří Magdaleny. Kaple byla restaurována a nově vymalována. Při odškrabávání omítky byly odhaleny za oltářem nápisy psané kreolínem. Čitelné jsou dva nápisy: “R. 1591-Nic jistějšího nemá člověk před očima, mežli smrt” a “A.D. 1583 extruxit Mariam Magdalena Georgius Paulus”.

Nejcenější památkou v kapličce je kamenná kropenka zasazená vedle dveří uvnitř kapličky.

Trosky kláštera jsou opuštěny; jen jednou v roce je zde živo a rušno. Je to o puti  22. červenec v den sv. Maří Magdaleny sjedou se k “Majdalence” poutníci z dalekého okolí. Lidé přicházejí, aby se v kapličce pomodlili a potom pobavili. Pozdě večer se návštěvníci neradi loučí s “Majdalenkou” , která opět osiří na celý rok.

Od zřícenin kláštera je krásný rozhled po dalekém kraji. Vozovou cestou sejdeme na pěšinku, která nás dovede ke studánkám. Zde dříve stávaly lázně. Voda ze studánek obsahuje hojnost železitých látek. Okolní lid ji pokládal za léčivou. Nalevo od horní studánky byly štoly, v nichž se dolovalo na tuhu. Lid vypravuje, že jsou to chodby, jimiž vycházeli obyvatelé kláštera ke studánkám.


 

Zříceniny kláštera sv. Maří Magdaleny jsou opředeny mnoha pověstmi:


1. Kopání pokladu. Třináct kroků směrem jižním ode dveří je prý zakopán poklad, na který má právo syn, zrozený ve čtvrtém pokolení ze statku, který patříval ke klášteru. Poklad se však musí kopati jen v měsíčné noci po jedenácté hodině. Při kopání se nesmí promluvit, kdyby se cokoliv dělo. Jednou prý vskutku syn ze statku kopal se svým druhým na rovince u kláštera. Když odešli až na železnou truhlici, uslyšeli z blízkého lesa divný pronikavý skřek, který se stále blížil. Jati hrůzou obrátili se oba tím směrem, odkud skřek přicházel. Před nimi stále šeredná baba a šklebila na ně svou ošklivou tvář. Mladší polekán úprkem utíkal k Hlásnici. Starší zapomněl příkazů dědových a hlasitě zaklel. Vtom okamžení odtrubuje ponocný v blízkém Studenci dvanáctou hodinu. Železná truhlice s ohlušujícím rachotem padá do lůna země a příšerná babizna mizí v hlubinách lesa. Ráno prý ležela motyka i krumpáč u kapličky vedle sebe a po kopání nebylo ano památky.


2. Noční zjev. Kdysi prý šel kolem “Majdalenky” mladík od “muziky” ze Starého Svojanova k Trpínu. Poněvadž se právě rozpršelo a černé mraky, které náhle zaclonily tvář měsíční, věstily velkou bouři, schoval se mládenec do kapličky. Tajemné ticho a jednotvárný klepot dešťových kapek na střechu brzy ho uspaly. Najednou se probudí. Vedle sebe vidí dvě ženy, oblečené do klášterního hávu. Jejich hubené prsty přebírají dřevěná zrnka velkého růžence. V pronikavém svitu blesku zahlédne kolem sebe mnoho podobných postav. Strach lomcuje mladíkem, který prudce vyrazil ze dveří kapličky a pádí přes pole na návrší nad Hlásnicí, kde zahýbá k Trpínu. Bouře se přehnala a bílé paprsky měsíční polily celou krajinu.


3. Zmizelá studánka. Na jižní straně paloučku bývala prý dříve malá studánka, z níž prýštila voda jako křišťál. Líná “komediantka”, která zde se svým mužem měla postavený kolotoč, vymáchla ve studánce plénky. Studánka v níž posvátná voda byla zneuctěna, prý proto zanikla a také prohlubeň se srovnala se zemí.

Podobných pověstí o “Majdalence” koluje mez lidmi ještě více.


 

 

Kaviny


V tajemném tichu hlubokých lesů na dně velkého koryta omývá horská bystřina Kavinský potok útesy romantických skalisek.
Na černém kopci blíže obce Kněževsi se rozkládá kamenitá rovinka, zvaná Hradisko. Toto místo bylo zastavěno hrádkem, tvrzí, která střežila Trstenickou stezku.
K Hradisku se víže pověst o zrození Ješka, syna Záviše z Falkenštejna a jeho choti Kunhuty: Kunhuta prý často dlela ve volné chvíli na loveckém hrádku v Kavinách. Zde při jedné návštěvě porodila synáčka. Olešnický farář, který novorozeně pokřtil jménem Ješek, obdržel odměnou ves, od těch dob zvanou Kněževes.
Při sporu o tuto vísku, který vedl farář Bernard Voscinius s panstvím Kunštátským, byl k protestu připojen výňatek z městských knih olešnických, v němž bylo psáno, že "Kněževes od jisté pobožné královny Olešnické faře darována byla, která v pádu a Boží pomoci u té vsi syna porodila a na hradě Svojanově v šestinedělích ležela".
Farář ve svém protestu dodával, že ves, dříve Lhotou Kunou. Olešnici patří od těch dob Farní les, který se rozkládá v Kavinách za Hradiskem. Také lán pole u Kněževsi byl dříve v jejím majetku.
Po smrti Kunhuty se Záviš oženil s Jitkou, dcerou uherského krále. Když byl Záviš králem Václavem II. zajat a voděn po hradech, utekla na Hradisko, kde uschovala všechny své skvosty. Od té doby kolují v okolí pověsti o zakopaném pokladě. Roku 1853 dala paní Kristenová, majitelka Svojanova, koupiti v místech, kde byla štola 50 metrů dlouhá. Práce však neměly výsledku.
Na protější stráni vyvěrá ze země Bílý pramen vápencové vody a roztok usedá na květiny a mech a zbarvuje vše do běla.
Klikni pro zvětšení

 
© FraVa 2003-2009
HyperStudent.cz DigiPrijem.cz BabskaRada.cz shop.digiprijem.cz